Mýty a fakta o životním pojištění

 

O životním pojištění existuje na internetu spousty článků. Pár dobrých, ve kterých autor věděl o čem píše, ty ale byly svým stylem určeny spíše pro odbornou veřejnost, nicméně většina článků je psána jen novináři či pisálky, kteří mají jen velmi povrchní znalosti. Článek, který shrnuje jak životní pojištění funguje, v čem je jeho podstata a výhody pro klienty a jaká je situace na trhu životního pojištění, jsem nikde nenašel. Problematika je poměrně složitá, ale vynasnažím se být stručný a psát zjednodušeně.

Životní pojištění už podle názvu má mít jako hlavní cíl kvalitní pojištění pojištěné osoby, v první řadě živitele rodiny, který vydělává peníze svou aktivní prací. V žádném případě to není lepší spoření jak je mnohokrát prodáváno! Pojišťovny dnes nabízejí spousty pojistných rizik, které je možné si připojistit, ale ne všechna dávají zcela smysl a většina jsou statisticky velmi málo pravděpodobná. Často se setkávám u klientů s pojištěním rizika smrti úrazem nebo invalidity úrazem či pojištěním hospitalizace apod. Pokud zapojíme zdravý rozum a popř. použijeme statistiku ČSÚ, zjistíme např. že smrt úrazem u mužů nastává v průměru okolo 7 %, u žen cca 4 %. Mladší muži mají statisticky vyšší riziko než starší muži, s tím souvisí potřeba se předvádět a riskovat, kdežto ve starším věku již muži zmoudří a stávají se opatrnějšími. Z toho ovšem vyplývá, že pokud klient muž má pojištěnou smrt úrazem, z 93 % pravděpodobně zemře na něco úplně jiného a jeho pozůstalí nedostanou z pojištění, které si dlouhá léta platí nic! Jen velmi špatný poradce může klientovi nastavit toto pojištění a že těch „poradců“ na českém finančním trhu je! Podobné je to u pojištění rizika invalidity úrazem, ta statisticky nastává zhruba ve 4 % případů. Z 96 % pravděpodobností se klient stane invalidním z důvodu nemoci – nejčastěji pohybové či oběhové soustavy a rakoviny. Takže i když má klient v pojištění invaliditu úrazem např. na 1 mil Kč, z 96 % z něj neuvidí v případě, že se stane invalidním, ani korunu. Komu se pak toto připojištění hodí více – pojišťovně nebo klientovi?

Smysl tedy má nastavit pojištění na rizika, která vznikají ze všech příčin – z úrazu i z nemoci. Tedy smrt z jakékoliv příčiny, invalidita z nemoci i úrazu a případně pracovní neschopnost jak z úrazu, tak z nemoci. Tato tři připojištění jsou základem dobře nastavené životní pojistky a ostatní připojištění jsou již jen doplňky, které mohou a nemusejí být, vzhledem ke konkrétním potřebám klientů.

 

Pro koho je životní pojištění vhodné?

V zásadě se dá říci, že pro každého, kdo hlavní část příjmů získává ze své vlastní práce. Pokud již dnes vlastníte zavedenou společnost, která vám šlape i bez vaší přítomnosti, pokud máte několik nemovitostí, které pronajímáte, pokud pobíráte pravidelné dividendy ze svých investic, nebo dostáváte poplatky za autorská či jiná práva, či pokud máte jiný pasivní příjem a v současnosti vás zajímá jak si vylepšit svůj handicap při golfu, mám pro vás dobrou zprávu: vy životní pojištění nutně nepotřebujete. Pro ty ostatní co musejí chodit do zaměstnání či podnikání a jejich příjem je závislý na jejich výkonu/čase stráveném prací, je téměř nezbytné, aby se o správně nastavené životní pojištění zajímali. Dnešní společnost je zaměřená na výkon jednotlivce a je důležité pochopit, že s právy, která máme, jsou tu i povinnosti naučit se postarat sám o sebe. A k tomuto patří i ochrana proti nepříznivému osudu, pokud je v životě člověku souzeno potkat se s nemocí či úrazem, aby byl schopen i v této situaci postarat se sám o sebe a své blízké. A čím vyšší příjem člověk má a čím více jiných lidí (dětí, vyživovaných osob apod.) je na jeho příjmech závislá, tím lépe by se měl na případnou nepříznivou situaci připravit.

 

Typy životních pojištění

V zásadě se životní pojištění dělí na tři typy:

a) rizikové

b) kapitálové

c) investiční

a) Rizikové životní pojištění je typ pojištění, kde klient platí pouze za pojistná rizika a ve kterém není žádná rezervotvorná složka. Jaká připojištění si klient zvolí, ta si také zaplatí, s ohledem na to v jakém věku a v jaké kondici si toto pojištění uzavřel a do jakého věku si ho uzavřel. Ceny za připojištění bývají ovšem zpravidla vyšší než v investičním životním pojištění – později se zmíním proč – a proto se toto pojištění využívá často na pojištění úrazů a trvalých následků úrazů, jejichž cena zde naopak bývá nižší. Některé banky mohou vyžadovat podobné pojištění ke krytí úvěru. Jelikož zde není rezervotvorná složka jak jsem již zmínil, toto pojištění není daňově uznatelné a tudíž nesnižuje daňový základ. Veškeré prostředky, které klient do tohoto pojištění vloží jsou celkovým nákladem a nazpátek se mu nevrátí vůbec nic.

b) Kapitálové životní pojištění je starý typ životního pojištění, který se dnes už prakticky nově neuzavírá. Je totiž oproti novým typům velmi nevýhodné. Stále dost klientů má toto staré životní pojištění nastavené z minula a když se ke mě občas nějaký dostane, vždycky zpozorním. Kapitálové životní pojistky byly hojně uzavírány ještě před novelizací zákona o pojišťovnách, kdy nebyla povinnost uvádět veškeré poplatky a náklady jako je tomu dnes. Proto staré kapitálové životní pojištění patří k neprůhledným produktům, kde klient neví kolik za co platí, jaké je přirozené pojistné apod. Oproti novým typům jsou v těchto pojistkách drahá připojištění, pokud vůbec ještě jdou nastavit. Pojistný trh se vyvíjí a vlivem konkurence a tlaku na pojišťovny máme dnes mnohem levnější produkty než před léty a navíc s lepšími připojištěními – např. klesající pojistné částky, invalidita z jakékoliv příčiny apod. Klienti jsou ve starém KŽP pojištěni na nízké pojistné částky, např. není nic neobvyklého smrt na 100 000 Kč nebo dokonce jen na 50 000 Kč, což je dnes velmi nedostačující. Pokud by si klient chtěl navýšit pojistné částky a pozměnit některá připojištění, bohužel mnoho starých KŽP mu to již neumožňuje, neboť již jejich vývoj byl dávno pozastaven. V některých případech se dají pojistná rizika navýšit a popř. nastavit některá nová, ale klient by se poté nedoplatil, neboť jejich cena je na dnešní poměry velmi vysoká. KŽP obsahuje rezervotvornou složku (tzv. kapitálová hodnota), která se zhodnocuje garantovaně, což na jednu stranu působí jako výhoda, nicméně výše zhodnocení podléhá vyhlášce České národní banky o tzv. technické úrokové míře. Tato TÚM stanovuje nejvyšší možnou hodnotu, kterou může pojišťovna klientovi v daném období garantovat při zhodnocení. A jelikož je tato úroková míra velmi nízká (v současnosti říjen 2015 je na 1,3 % p.a.), pojišťovny musejí investovat do velmi konzervativních investic. Ani klienti, kteří si pořídili KŽP v minulosti, kdy byla TÚM na vyšší úrovni nemají vyhráno, neboť právě neprůhledné poplatky a náklady mohou výnos klienta dostat i do záporných hodnot. Zajímavý článek je o tom např. na produktových listech. Klient v kapitálovém životním pojištění nemá vůbec žádnou možnost jak ovlivnit do čeho pojišťovna bude investovat jeho peníze. Pokud má klient (a správně by měl mít) nastavené životní pojištění na svůj produktivní věk, tedy ode dne podepsání smlouvy až do odchodu do důchodu; je zhodnocování investic po celou dobu konzervativním způsobem velmi nevýhodné, neboť stěží pokryje průměrnou míru inflace.

Shrnuto: KŽP má vysoké náklady a skryté poplatky, drahá připojištění, některá se ve starých produktech nedají vůbec nastavit a kapitálová hodnota se zhodnocuje mizerně a klient to nemůže nijak ovlivnit

c) Investiční životní pojištění je nejposlednější typ životního pojištění, které se dnes nejčastěji používá. Po již zmíněné novelizaci zákona mají pojišťovny povinnost informovat klienty o všech nákladech a poplatcích a jsou vytvářeny různé porovnávací grafy a tabulky, aby klient měl jasno co kolik stojí a za co přesně platí. Díky konkurenci pojišťoven je dnes možné pojistit různá rizika (i když většina z nich jak se zmíním později, jsou ve většině případů nesmyslná) a tato rizika výrazně zlevnila oproti situaci např. před 10 lety. Navíc si klient zvolí svou investiční strategii (podle svých znalostí, zkušeností a hlavně věku a délky trvání pojištění) do které se mu bude vkládat investiční částka z pojištění a tuto strategii může v průběhu případně měnit.

Shrnuto: IŽP má jasné náklady a poplatky, které se dají zjistit a porovnávat mezi pojišťovnami, dají se nastavit různá připojištění na míru a klient si může zvolit svou investiční strategii a může ji měnit.

 

Co se platí v pojistném u investičního životního pojištění?

Při pořízení investičního životního pojištění je klient povinen platit pojistné, nejčastěji měsíčně, méně obvykle čtvrtletně, pololetně či ročně. V pojistném klient platí v zásadě tři věci: poplatky, cenu za pojistná rizika a rezervotvornou složku.

a) poplatky – zde klient hradí poplatky za vedení účtu, počáteční poplatky, administrativní náklady produktu a dokonce jsou i pojišťovny, které si účtují i poplatek za správu podílových fondů, i přesto, že tento poplatek se platí již v samotných fondech, takže je de facto zdvojený.

b) cena za pojistná rizika – je jasné, že pokud se chce klient chránit před rizikem smrti, nemocí, invalidity, úrazu, hospitalizaci, pracovní neschopnosti apod., tak za tato rizika musí zaplatit. A zde platí obvykle, že s vyšším věkem statisticky roste riziko úmrtí, nemocí, invalidity apod. a tudíž se cena za tato rizika zvyšuje. A to tím více čím má klient rizikovější povolání či provozuje rizikové sporty a činnosti.

c) rezervotvorná složka – část prostředků si klient vkládá do jím zvolených podílových fondů podle své zvolené investiční strategie, kterou může během trvání pojištění měnit. Když to uvedu zjednodušeně: má možnost volit konzervativní, vyváženou či dynamickou strategii a podle toho ovlivnit průměrnou výši zhodnocení své rezervotvorné složky. Samozřejmě se zvolenou investiční strategií volí i rizikovost investice a to dle zásady: čím vyšší výnos klient požaduje, tím vyšší riziko musí podstoupit. Rezervotvorná složka má dvojí roli: zlevňuje placené pojistné v pozdějších letech (vysvětlím později) a umožňuje klientovi vytvořit si prostředky, které mu pojišťovna po ukončení pojištění vrátí a které bude mít k dispozici v důchodovém věku. A to je taky důvod, proč je IŽP státem daňově zvýhodněno a je možné ho částečně odečítat z daňového základu.

 

Proč má dnes životní pojištění tak špatnou pověst?

Dva hlavní důvody: chamtivost a hloupost. Je naprosto přirozené, že u nás lékařskou praxi může vykonávat člověk, který vystudoval medicínu a který má potřebné akreditace. Stejně jako právníka může vykonávat ten, kdo vystudoval práva, má potřebnou praxi a sleduje změny zákonů. Tak jak je možné, že radit klientům ve financích může prakticky kdokoliv, kdo vystudoval střední školu s naprosto odlišným zaměřením vůbec nesouvisejícím s financemi, který jen absolvoval základní zaškolení a triviální zkoušky? Ano, může mezi nimi být pár šikovných a schopných jedinců, kteří mají skutečný zájem o finanční obor a spousty věcí doženou samostudiem a dlouholetou praxí. Nicméně hlavním důsledkem je, že se na finanční trh nahrnulo spousty jinde neschopných lidí bez charakteru, kteří vidí ve finančním oboru možnost rychlého zbohatnutí bez ohledu na potřeby klientů. Když se toto spojí s produktem, ze kterého jsou na finančním trhu nejvyšší provize a tím bohužel životní pojištění je, následky to má hrozivé.

Za svou praxi jsem se setkal s mnoha klienty co již měli životní pojištění od někoho nastavené a v převážné většině platili zbytečně moc za špatně nastavená či minimální rizika. Čím vyšší pojistné na čím delší dobu totiž klient platí, tím vyšší provizi z toho poradce získává. Čím menší rizika klientovi pojistí, tím větší šanci má, že pojišťovna toto pojištění přijme bez výluk a výsledkem je, že klient si platí drahé životní pojištění, které ho správně nechrání a tudíž toto pojištění neplní svůj účel. Setkal jsem se s mnoha klienty, kteří byli ve svém životním pojištění kryti třeba pouze na riziko smrti na pojistnou částku 30 000 Kč a přesto za životní pojištění platili měsíčně několik tisícikorun. Jinými slovy: pojistná rizika byla nedostatečná a veškeré peníze odcházely do rezervotvorné složky, což není moc výhodné vzhledem ke zdanění jak vysvětlím později. Dokonce někteří z těchto klienti měli toto životní pojištění nastavené třeba až do 80 let věku! Bude ale někdo pracovat do tohoto věku a platit si „pojištění“, když prakticky veškerá připojištění se dají nastavit do 65 let věku, s výjimkou smrti, která se nastavuje u většiny pojišťoven do 70 let věku.

 

Proč je tedy IŽP obvykle celkově levnější než RŽP?

Uveďme si zjednodušený příklad jak ovlivňuje výše rezervotvorné složky pojistné placené klientem: Klient Petr si pořídí ve 30 letech investiční životní pojištění, kde si nastaví pojištění na riziko smrti 1 mil Kč a zvolí i další potřebná připojištění. Ve věku 30 let je cena u jeho pojišťovny za riziko smrti 0,917 Kč na každých 10 000 Kč pojistné částky, jelikož je klient pojištěný na 1 mil Kč, měsíční cena za toto riziko je 91,70 Kč. Podobně se počítají i ostatní rizika, něco jde na poplatky a část pojistného si klient investuje do rezervotvorné složky.

Našemu klientovi Petrovi je 50 let a stále je pojištěn na 1 mil Kč. Jelikož je o 20 let starší, má podle úmrtnostních tabulek Českého statistického úřadu vyšší pravděpodobnost úmrtí, cena za riziko smrti v tomto věku u jeho pojišťovny je 5,708 Kč na každých 10 000 Kč pojistné částky, tedy u 1 mil Kč by to mělo činit 570,80 Kč měsíčně. Nicméně během těchto 20 let se Petrovi navýšila rezervotvorná složka na 300 000 Kč, takže nebude platit za pojistnou částku 1 mil Kč, ale pouze za rozdíl mezi pojistnou částkou a rezervotvornou složkou, tedy za 700 000 Kč. Takže měsíční cena za smrt v tomto případě bude 399,56 Kč.

Abych to ještě trochu zkomplikoval, je lepší využívat při pojištění rizik klesající částky. Proč? Protože v mládí pokud potká člověka smrt či invalidita, je to velmi nepříjemné, neboť např. 30 letý člověk má před sebou ještě cca 35 let produktivního života. Proto je třeba v tomto věku mít nastavené dostatečně vysoké pojistné částky. Nicméně v 50 letech věku už má klient jen cca 15 let produktivního života. Pokud se člověk chová od 30 let finančně zodpovědně, v 50 letech už má splacenou podstatnou část hypotéky, má dostatečnou finanční rezervu ať už krátkodobou či dlouhodobou a i děti má dostatečně odrostlé. Takže pokud klienta zastihne smrt či invalidita v pozdějším věku, už má vybudované své dostatečné zdroje a není tudíž nutno přeplácet pojišťovně za ochranu. Tedy modifikujme předchozí odstavec: klientovi Petrovi je 50 let a díky klesající pojistné částce na smrt je už pojištěn pouze na 430 000 Kč. Jelikož má rezervotvornou složku ve výši 300 000 Kč, bude platit jen za rozdíl mezi pojistnou částkou a rezervotvornou složkou, tedy za 130 000 Kč. Takže měsíční cena za riziko smrti v tomto modifikovaném případě bude pouze 74,20 Kč.

Díky tvorbě investiční složky v pozdějších letech je tedy z měsíčního pojistného odečítáno méně za pojistná rizika a navíc, pokud si klient zvolí daňově uznatelné pojištění, snižuje si každoročně i daňový základ. V rizikovém životním pojištění se také tvoří určitá (matematická) rezerva, která však zůstává pojišťovně a klientovi se nikdy nevrací. Jelikož se zde za pojistná rizika strhává po celou dobu pojištění konstantní pojistná částka, musí klient i v nižším věku platit za rizika vyšší pojistné. Proto z dlouhodobého hlediska cca na 15 a více let, je pro klienta výhodnější pořídit si investiční životní pojištění a ne rizikové. (Pokud má někdo zájem o více podrobností, zde je zajímavý článek, kde je tato problematika rozvedena podrobněji. Ovšem upozorňuji, že je článek cca 11 let starý a některé údaje jsou již neplatné – např. o částečném výběru ze životního pojištění – pokud si klient po novelizaci zákona od roku 2014 zvolil daňově uznatelné životní pojištění, není z něj možnost částečně vybírat.)

Klient Petr odchází v 65 letech do důchodu. Díky tomu, že vydržel po celou dobu platit své IŽP a měl i štěstí, že ho nepotkal žádný vážný úraz ani nemoc, vrací se mu rezervotvorná složka zhodnocovaná po léta v investicích zpátky na jeho účet. Jelikož byla na počátku pojištění výše rezervotvorné složky nastavena rozumně, klient obdrží zpátky zhruba tolik prostředků, kolik po celá léta do pojištění vkládal, takže nebude platit žádnou nebo velmi minimální daň.

Shrnuto: klient Petr byl po celý produktivní život chráněn kvalitně nastaveným pojištěním, každoročně si snižoval daňový základ a na důchod se mu vrací peníze zpět.

Pokud by si Petr pořídil rizikové životní pojištění, při odchodu do důchodu by nedostal vůbec nic. Pokud by si u investičního životního pojištění platil zbytečně vysokou rezervotvornou složku, byl by nucen zaplatit 15 % daň ze zisku. Porovnání viz obrázek:

ŽP grafy

 

Proč už předchozí kapitola plně neplatí?

Situace od tohoto roku se trochu zkomplikovala, naštěstí v zájmu klientů, takže předchozí kapitola v části porovnání IŽP a RŽP zase až tak úplně neplatí. Jako první vlaštovky se na trhu objevilo pár produktů rizikového životního pojištění, které mají ceny za pojistná rizika překvapivě levná, neobsahují některé zbytečné poplatky a měsíční pojistné vychází pro některé klienty velmi levně. Asi největší výhodu vedle ceny vidím v tom, že v budoucnu bude možné tento produkt bez problémů nejen předělat vzhledem k měnící se situaci klienta, ale přejít případně ke konkurenční pojišťovně, když ta bude mít levnější a lépe vyhovující produkt pro potřeby klienta. Jelikož rizikové životní pojištění samozřejmě neobsahuje rezervotvornou složku, odpadnou zde problémy s případným dodaňováním či převody kapitálové hodnoty na novou smlouvu, takže klient nebude moci být případně poškozen, že by přišel o část nainvestovaných prostředků, tak jako se tomu dnes stává u IŽP. To co klient měsíčně ušetří na pojistném u RŽP může vkládat třeba do podílových fondů, které oproti IŽP mají nižší vstupní poplatky, nižší náklady, ale hlavně jsou více flexibilní co do placení a případných výběrů.  Navíc je zde klient po více než 3 letech držení investic osvobozen od daně z výnosu z kapitálových aktiv.

Nicméně ne pro všechny klienty vychází rizikové životní pojištění lépe, u některých klientů mi stále cena pojistných rizik u IŽP vychází mnohem levnější než u nového RŽP. Toto je třeba v každém případě individuálně porovnat a propočítat, což by měl dobrý poradce pro svého klienta zajisté udělat!

Obrázek u nového rizikového pojištění může vypadat takto:

RŽP graf

 

 

Životní pojištění je základem portfolia každého produktivního člověka, který vydělává peníze svou aktivní prací. Je velmi důležité to jaký typ pojištění se zvolí, jak se nastaví a jaká pojistná rizika se pojistí. Rozdíl mezi dobrým a špatným životním pojištěním můžou být statisícové až milionové částky, zvláště v případě, kdy se dostanete do zdravotních obtíží. Pak už je pozdě na to zjistit, že si celé roky platíte nesmyslný produkt, který je vám k ničemu. Je tudíž velmi důležité zajímat se o to jak a proč je životní pojištění nastavené a jestli ho nastavujete s poradcem, který dané problematice rozumí. Jako všechny finanční produkty je životní pojištění o matematice a statistice a dobrý poradce by měl umět počítat a své nastavení klientovi zdůvodnit.

 


 

Posted on: 10.11.2015, by : admin